Příběhy ze života.příběhy,recepty,blázniviny,cestování,výlety

Proč nemám přítele.

Publikováno 08.01.2018 v 12:28 v kategorii Kdysi dávno v mém životě., přečteno: 70x

„Zklamání neodradí ženu od lásky, jen vyžaduje časový odstup, aby se z něho vzpamatovala.“- Oliver Wendell Holmes
Rozhodla jsem se s vámi podělit o to proč nemám přítele a proč mužskému pohlaví nevěřím. A netvrdím že ženské pohlaví jsou andílci.
Takže když mi bylo 17 let začala jsem si psát přes Facebook se spolužákem mého bráchy. Před ním sem sem vztah už měla ale skončil. 
Takže s tím klukem jsme si psali a domluvili jsme se ze se sejdeme. 
Po pár dnech jsme se tedy sešli vsechno probíhalo  dobře. Jen mi řekl že je nemocný.. Že má cystickou fibrozu (to znamená ze mu nefungují plíce tak jak mají a ukládají se mu na nich hleny které vykašlává a bere spoustu léků a musí inhalovat.) Mě to nevadilo a začali jsme spolu chodit. 

Jenže to byl zvláštní vztah... On mohl vše. Mohl chodit ven s kamarádkáma. Chodil k nim domu a scházet se nebo psát. Oblboval sestřičky i holky v nemocnici zval je na rande atd. O všem vím a i tak jsem s ním byla. Tak moc sem ho milovala.  

Na druhou stranu já nemohla nic. Nechodila jsem ven. A když jsem nahodou šla ven s kamarádkou tak mě každou půl hodinu kontroloval přes telefon. Postupem času jsem nechodila už vůbec ven a neměla žádné přátele . Jen z práce do práce. Starala jsem se o něj. Byla jsem s ním v nejhorších chvílích. Když plival krev nebo se dusil zvratkami. Vždycky jsem u něj  byla. Spala jsem na zemi a kontrolovala jestli je v pořádku. 

Mě to bylo jedno, chtěla jsem jen ať je v pořádku. Když byl v nemocnici chodila jsem za ním  denně.  
Pak přišel čas kdy mu volali z nemocnice. Ať přijede že pro něj mají plíce. Byla jsem zrovna v práci a tak sem se nechala pustit a jela jsem rovnou za ním. 

Celou dobu jsem jen brečela. A bála se aby se mi z operačního sálu vrátil. Když bylo po operaci mohla jsem za ním až po týdnu. Jelikož byl v umělém spánku a já se musela zbavit chřipky jinak sem za ním nesměla. 

Po transplantaci se rychle uzdravoval. Což bylo dobře. Ale všimla jsem si že za ním chodí az moc jeho "kamarádka". Když se vrátil domu. Bylo to úplně jiné. Moc si mě nevšímal a byl stále  na telefonu. Pořád mu pípal. 

Jednou jsem vstala dřív než on. Vlezla jsem mu do telefonu a dozvěděla jsem se že mě právě s tou kamarádkou podvádí. Měsíc po transplantaci. 
Rozešli jsme se po tom všem. Po třech letech. On s ní byl pouhý měsíc. Přivedla ho k alkoholu a k cigaretám. To mu moc nepomáhá. Bohužel. Ten rozchod jsem nesla vážně špatně. Jak psychicky tak fyzicky. Chodila jsem se vypovídat psychiatričce. Která mi řekla že mám deprese a pocit tísně. Po tom rozchodu jsem odmitala jíst. Pořád sem si to vyčítala. Ale teď už mi je líp. Dostala jsem se z toho.  Takže teď už jsem 3 roky sama. Protože se nechci spálit a znovu se zklamat. 

Děkuju za přečtení Týna. 

Komentáře

Celkem 2 komentáře

  • Tiskar94 08.01.2018 v 17:36 A není to škoda? Jako ano, nevěra je hodně špatná a nikdo ti nezaručí, že nový přítel bude mít určité morální hodnoty. Jenže čím jsi starší, tím se ti počet nezadaných pánů ve tvém okolí snižuje. A to málo co zůstane, nemusí být pro tebe zrovna tím nejlepším.


  • kristynatynas.infoblog.cz 09.01.2018 v 09:26 Škoda to možná je. Ale já věřím že ho snad jednou najdu. A mě ani nezáleží na vzhledu ale spíš na povaze.


  • Neregistrovaný uživatel

    Jméno: Přihlásit se

    Blog:

    Obsah zprávy*:

    Kontrolní kód*:
    Odpovězte na otázku: Co je dnes za den?